Vyrazili jsme na naše malé šumavské dobrodružství – tři dny protkané čistou dětskou radostí, objevováním nepoznaného a utvářením přátelství, která přetrvají. Jako by nám samo nebe chtělo požehnat, dopřálo nám po celou dobu nádherné počasí zalité sluncem.

Naše putování bylo plné okamžiků, které se hluboce zapíšou do paměti. Půldenní výprava do srdce národního parku a na tamní Vlčí stezku nám přinesla zážitek z nejoblíbenějších – přímo před našima očima se s tichou vznešeností objevila část vlčí smečky. V očích dětí se zrcadlil nefalšovaný úžas a zatajený dech, na který se nezapomíná.

Z ticha šumavských hvozdů jsme zavítali k lidskému umu a tradici – do rodinné ruční sklárny ve Vimperku. Sledovat zblízka, jak se pod rukama mistrů sklářů ze žhavé hmoty postupně rodí křehká krása, bylo pro malé objevitele doslova čarovným divadlem.

Naše kroky pak vedly do Muzea středního Pootaví ve Strakonicích. Zde nás přivítala neskutečně vřelá a inspirativní paní průvodkyně, která dětem s láskou odkryla tajemství maltézských rytířů, historii zbraní i zašlou slávu legendárních motocyklů ČZ. Když jsme společně vystoupali na vyhlídkovou věž Rumpál a rozhlédli se po krajině, nikomu z nás se nechtělo zpět.

Více než všechen bohatý program však měla největší hodnotu sama přítomnost – možnost dýchat průzračný horský vzduch, zpomalit a společně sdílet tichou i divokou krásu šumavské přírody. Návrat do každodenní reality byl o to těžší, že si každý z nás odvážel zklidněnou duši a srdce plné hřejivých vzpomínek.

Na rozloučenou obdržel každý z našich malých cestovatelů balíček sladkostí, diplom a třpytivou zlatou medaili, na kterou jsem nechala zapsat myšlenku, jež celý pobyt vystihuje:

„Kousek šumavského kouzla už v Tobě zůstane napořád.“

Mé hluboké a upřímné poděkování patří kolegyni Daně M. a paní vychovatelce Amálii. Díky jejich obětavosti, empatii a nepřetržité péči se nám podařilo vytvořit bezpečný, hřejivý a podnětný prostor, ve kterém se všichni naši šikulové cítili milováni a přijímáni.

Bc. Zdenka Anna Hrbková