Když se podívám zpět, nevidím jen sešity, učebnice, diktáty nebo příklady z matematiky. Vidím především dva roky plné objevování, bádání, zážitků, výletů, projektů, smíchu i situací, které by svým rozsahem a náročností vydaly na samostatný školní předmět. A právě tyto chvíle často patří mezi ty nejcennější.
Společně jsme se vydali až ke hvězdám při návštěvě planetária, objevovali jsme tajemství přírody v programech Ekocentra Koniklec, pravidelně jsme navštěvovali knihovnu, kde se z mnohých dětí stávali malí čtenáři a objevitelé nových světů ukrytých v knihách.
Zažili jsme spoustu dobrodružství na výletech. Navštívili jsme Park Mirakulum, prošli se skanzenem, obdivovali historické památky na zámku, vydali se do tajemného Pekla v Příbrami i na řadu dalších míst, která nám nabídla nové zážitky a poznání. Nechyběla divadelní představení, návštěvy kina ani nejrůznější projektové dny.
Velkým zážitkem byly také programy v centru pro nevidomé Belluška, kde si děti mohly vyzkoušet, jak náročný může být svět bez zraku, a zároveň poznaly, jak důležitá je vzájemná pomoc a ohleduplnost.
Během roku jsme nezapomínali ani na tvoření. Výtvarné dílny, práce s různými materiály, dřevíčková dílna nebo závěrečné batikování triček ukázaly, kolik fantazie a originality se v dětech skrývá. Někdy vznikala opravdová umělecká díla, jindy originály, které by se jen těžko daly zopakovat – ale právě v tom bylo jejich kouzlo.
Nechyběl ani pohyb. Pravidelně jsme vyráželi na bruslení na Pražačku, kde děti postupně překonávaly své obavy, zdokonalovaly své dovednosti a zjišťovaly, že pád na led občas patří k cestě za úspěchem.
K nezapomenutelným okamžikům patřily také naše přespávačky ve škole. Večer plný her, společných aktivit, smíchu a dobrodružství proměnil školní budovu v místo, které bylo najednou úplně jiné než během běžného vyučování. A přestože se někteří večer tvářili jako velcí hrdinové, ráno bylo občas poznat, že spacák není úplně totéž co vlastní postel.
Za dva roky jsme společně zvládli mnoho věcí. Děti vyrostly nejen ve znalostech, ale především jako osobnosti. Mnohdy mě dokázaly překvapit svou kreativitou, odvahou, energií i nevyčerpatelnou schopností přicházet s nápady, které by dospělé jen stěží napadly. A ano, občas také svou mimořádnou schopností testovat hranice lidské trpělivosti. Za to jim však patří můj obdiv – protože právě díky své zvídavosti, spontánnosti a jedinečnosti jsou takové, jaké jsou.
Milí druháci, děkuji vám za dva nezapomenutelné roky. Bylo mi ctí být součástí vašeho příběhu. Přeji vám mnoho úspěchů, radosti z poznávání a spoustu krásných zážitků na další školní cestě.
Ať jsou vaše vzpomínky stejně barevné jako trička, která jste si letos vlastnoručně batikovali.
Mgr. Lenka Macáková
